Environmentální reporting v rámci legislativy CSRD

Nová směrnice CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive) o nefinančním reportování se již v roce 2025 dotkne řady firem, konkrétně těch s více jak 250 zaměstnanci, obratem nad 50 milionů euro, či bilanční sumou rozvahy nad 25 milionů euro. Reporting ESRS, který z této směrnice vychází, pak nařizuje firmám reportovat jejich dopady a rizika v environmentálních a sociálních sférách, stejně tak jako ta z oblasti řízení firmy (governance). V rámci environmentální sekce ESRS reportingu na firmy čeká mnoho nových dat a otázek, na které se budou muset připravit.

Environmentální požadavky se reportují v pěti sekcích, které skrývají jednotlivá témata – klimatická změna, znečišťování, vodní zdroje, biodiverzita a cirkularita. Tyto sekce se v reportingu řídí podobnými požadavky, avšak existují mezi nimi rozdíly. Všechny sekce vyžadují tyto údaje:

Další specifika jsou potom dána sekcemi. Je také důležité zohlednit, že reporting zatím nebere v potaz dodavatelské řetězce, na tento požadavek budou mít firmy další tři roky navíc. Jedinou výjimkou je sekce klimatické změny, kdy je nutné reportovat emise v dodavatelských řetězcích u firem, které mají více jak 750 zaměstnanců. Některé odklady jsou spojené i s dalšími sekcemi. Na to se ale podíváme konkrétně.

V této sekci jde primárně o to, aby měla firma spočítanou svou uhlíkovou stopu napříč vlastními operacemi i dodavatelským řetězcem, a měla plán, jak bude reagovat na současné i budoucí výzvy spojené s klimatickými změnami. Zde se soustředíme na dvě aktivity

Pro správné a účinné naplnění této sekce je třeba důkladná analýza uhlíkové stopy, ale také možností pro její redukci. V této sekci je třeba ukázat, že firma důkladně prostudovala problematiku klimatické změny, včetně jejich potenciálních dopadů, napříč všemi operacemi a dodavateli, a že má jasný plán, jak minimalizovat škody a maximalizovat příležitosti, které z těchto změn plynou.

V kvantitativní části reportingu potom firma primárně uvádí informace o své uhlíkové stopě a energetické spotřebě. V dalších letech potom bude třeba doplnit informace o finančních dopadech z klimatických změn na danou společnost.

Tato sekce je zaměřena na znečišťování vody, půdy a vzduchu. Zde se začíná identifikací dopadů dle takzvaného LEAP přístupu (tento přístup není povinný, je nicméně třeba vysvětlit, jakým jiným způsobem byly dopady identifikovány). Podle tohoto přístupu se díváme na fyzické lokality, kde má společnost přímé aktivity, či dopady v dodavatelském řetězci (v budoucnu bude třeba zmapovat celý dodavatelský řetězec od získávání primárních materiálů až po další články jejich zpracování). V těchto lokalitách potom firmy zvažují rizika, spojená se znečišťováním. Potom se rizika prozkoumají a zváží se další kroky.

Následují opět informace o nastavených politikách na kontrolu znečišťování, aktivity, která firma v rámci redukce znečišťování provádí, cíle v rámci redukce znečišťování vody, půdy a vzduchu, a nakonec informace o konkrétní míře znečišťování uvedené v měrných jednotkách dle různých znečišťujících látek, včetně těch nebezpečných.

Sekce vody se zaměřuje i na mořské zdroje. Opět zde začínáme LEAP přístupem a zasaženými lokalitami. Potom se zaměřujeme na to, jak společnost řeší udržitelnost využívání vody a mořských zdrojů, jak řeší úpravu a čištění vody, jak brání znečišťování vody, úsilí, které vydává na snížení spotřeby vody a oblastech ohrožených suchem, či jak přistupuje k inovacím v produktech a službách tak, aby byly v souladu s cíli na ochranu vodních zdrojů.

Postup je zde opět stejný jako u znečišťování a v kvantitativních metrikách se vyplňují údaje především o spotřebě vody a managementu vodních zdrojů. Pokud společnost není na vodních zdrojích příliš závislá, či nějak výrazně nepřispívá ke znečišťování vody, tak by tato sekce mohla být vyhodnocena jako nemateriální, a tudíž vynechána. Na závěr je ale třeba řádně prozkoumat dodavatelské řetězce.

Biodiverzita v rámci ESRS je jiná především tím, že zde platí možnost odkladu reportování o 2 roky a to pro firmy, které mají méně jak 750 zaměstnanců. I v biodiverzitě se může začít LEAP přístupem. Oproti ostatním sekcím se navíc dělá posouzení toho, jak je obchodní model firmy připraven na změny v biodiverzitě a ekosystémech. Je zde důležité posoudit takzvaná přechodová, fyzická a systematická rizika vůči obchodnímu modelu.

Biodiverzita, podobně jako klimatická změna totiž představují rizika, která se vážou na systematické změny v prostředí, které se budou objevovat v rámci vývoje klimatické změny a změn v přírodě a krajině. Musí se tak pracovat s různými scénáři, předpoklady a časovými horizonty toho, jak změny budou probíhat. V rámci toho, jak společnost předpokládá, že tyto změny budou probíhat, musí ukázat, jak je připravena na tyto změny v budoucnu reagovat. Po zvážení budoucích scénářů a měnícího se prostředí nastává opět analýza rizik, příležitostí a dopadu na biodiverzitu. Následuje sekce, kde je třeba rozepsat, jak společnost tyto oblasti spravuje.

Jde o podobný proces jako v předchozích tématech, ovšem je zde potřeba mnohem detailnější analýza, což souvisí právě s měnícím se prostředím. Dále následují politiky, aktivity, cíle a metriky v rámci dopadu na biodiverzitu. Zde je velice důležité zvážit vliv napříč dodavatelskými řetězci a napojenou legislativu jako je například EUDR o odlesňování v dodavatelských řetězcích.

Téma cirkularity je z pěti oblastí environmentálního reportingu asi nejlépe uchopitelné. Jde zde především o to, jak firma aplikuje principy cirkulární ekonomiky a to, jak se snaží minimalizovat využívání zdrojů a produkci odpadu. V této části se reporting zaměřuje na politiky spojené s oběhovým hospodářstvím. Konkrétně například na to, jak se firma snaží o snižování využívání přírodních zdrojů a maximalizování odpovědného nákupu,jak společnost zvyšuje materiálovou efektivitu,či nakolik používá recyklované materiály.

V další sekci se reporting dívá na to, jak firma měří svůj postup a nastavuje cíle v opětném využívání materiálů, v odpovědném nákupu či zpracování odpadů. V posledních dvou sekcích se reporting zaměřuje na materiální toky směrem do firmy – tudíž například prvky oběhového hospodářství v nakoupeném materiálu a produktech, a toky směrem od firmy k zákazníkům. Zde jde především o prvky oběhového hospodářství jako je opravitelnost produktů firmy, znovupoužitelnost, použité obalové materiály, či množství a druhy odpadů.

Co se týče reportingu v rámci ESRS, velice zdůrazňujeme, že je extrémně důležité v rámci firmy vytvořit jednotnou environmentální strategii a provést průzkum případných dopadů na životní prostředí napříč provozy a dodavateli. Úvodní analýza a nastavení strategie velice usnadní reportování, ale také transparentní marketingovou komunikaci či získávání benefitů z odpovědného přístupu k životnímu prostředí.

Prvotní nastavení strategie a zvážení všech dopadů redukuje rizika greenwashingu, a především umožní soustředit úsilí tam, kde to má smysl. Zaměření se na úplné minimum, které je nutné v rámci fázování v daném roce reportovat, vyústí v situaci, že brzy bude třeba reportovat údaje, které nebude možno v daném roce získat. Případně dojde k tomu, že firma bude muset narychlo vytvářet neefektivní politiky a opatření, které se budou muset v budoucnu předělávat.

Pokud vás zajímá více informací k tomu, jak nastavit vaši environmentální strategii ve firmě, či zjistit dopady a rizika, které v oblasti životního prostředí máte, kontaktujte nás. Zde najdete přehled našich služeb, které v této oblasti poskytujeme.