Pravidelně vám odborníci z našeho týmu přinášejí výběr doporučení a postřehů týkajících se environmentální a společenské odpovědnosti. Ať už se jedná o lákavou knihu, zajímavý článek, projekt podporující skvělou věc nebo užitečný nástroj, podělíme se s vámi o naše myšlenky a proč je pro nás toto konkrétní téma důležité.
Dejte nám vědět, co si o našich tipech myslíte, případně co byste nám sami doporučili - budeme rádi, když se s námi o své nápady podělíte.
Ačkoli se snažím, aby v mém šatníku převažovaly přírodní a udržitelné materiály, pro některé případy, jako jsou například intenzivní sportovní aktivity, jsem zatím nenašla vhodnou alternativu k syntetickým vláknům. Ty však významně přispívají k celosvětovému znečištění mikroplasty – studie uvádějí, že až 35 % mikroplastů v oceánech pochází z mikrovláken uvolněných při praní syntetického oblečení. Jejich cesta začíná z velké části v našich pračkách – během jednoho prádla může být vypuštěno více než 700 000 mikrovláken. Zatímco Francie od roku 2025 zavádí povinnost, aby nové pračky měly integrované filtry na mikroplasty, v Česku je řešení zatím na nás – spotřebitelích. Ráda bych se s vámi proto podělila o výsledky své rešerše možných řešení, které se chystám v letošním roce vyzkoušet: nejjednodušší je použití speciálního sáčku na praní, například od německé firmy GUPPYFRIEND, který podle testů výrazně snižuje únik vláken během praní (u některých typů až o 80 – 90 %). Po vyprání lze zachycená mikrovlákna vysbírat a likvidovat jako směsný odpad. Další, již pokročilejší možností je instalace filtru na odpadní hadici pračky – slovinská firma PlanetCare nabízí filtr, který může zachytit až 98 % mikrovláken a díky systému zpětného odběru použitých filtrů a jejich následnému zpracování naplňuje také principy cirkulární ekonomiky.
Číst na konci minulého roku knihu o naději a víře v nás jako lidstvo a v náš společný domov – planetu Zemi – bylo přesně to, co jsem v daném okamžiku potřebovala. Proto ji ráda doporučím i vám, kteří právě hledáte povzbuzení nebo směr v klimatických otázkách.
Jmenuje se Laudato Si’ a jde o encykliku papeže Františka. Vychází z myšlenky, že „věřící i nevěřící jsou zajedno v tom, že země je ze své podstaty společným dědictvím, jehož plody mají sloužit všem.“
Papež František v ní nabízí řadu hlubokých zamyšlení nad střídmostí, pokojem a péčí o naši planetu jako protiváhu k dnešnímu převážně konzumnímu způsobu života. Pokud i vy právě potřebujete kapku naděje a posílení v péči o náš společný domov, encyklika je dostupná zde.
Pravidelně si během roku dávám čas offline - někdy týden, někdy měsíc, podle potřeby. Bez sociálních sítí a ideálně i bez zpráv ze světa. Krásně mi to pročistí hlavu, vnitřně se zklidním, zpomalím a užívám si čas teď a tady, protože nic víc stejně není. Jak se mi v průběhu digitálního detoxu čistí hlava, tříbí se tam zároveň nové myšlenky a vybavují ty zapomenuté, které mě postupně zase vrací k sobě, k tomu, na čem mi záleží a co je pro mě to opravdové a dodává mi naději a motivaci i v této turbulentní době. Na konci letošního roku v rámci 3 týdenního detoxu se mi vybavil citát od antropoložky Margaret Mead: Never doubt that a small group of thoughtful, committed citizens can change the world; indeed, it's the only thing that ever has. Vstupuji s ním do nového roku a sdílím dál, protože přesně to teď svět potřebuje.
Novoroční doporučení pro udržitelné restaurace v Česku
Je inspirující vidět, jak se udržitelnost s příchodem nového roku stává čím dál důležitější součástí české gastronomie. Díky hodnocení Michelin (udělenému v prosinci 2025) nyní Michelin Green Star vyzdvihuje restaurace, které spojují vynikající jídlo s odpovědným, udržitelným a progresivním přístupem.
Zvláštní uznání patří Sůl & Řepa ve Strakonicích – opravdu výjimečná kuchyně spojená s obdivuhodnou filozofií udržitelnosti. Spolu s LEAF, Štanglem a Dvůr Perlová voda tyto restaurace ukazují, jak může vypadat špičková udržitelná gastronomie, a dokazují, že skvělá chuť a péče o životní prostředí mohou jít ruku v ruce.
Určitě existuje mnoho dalších míst, která se snaží být udržitelná, ale často je těžké poznat, která to myslí opravdu vážně. Právě proto se hodí mít tipy od Michelin.
Pokud hledáte smysluplné kulinářské zážitky v novém roce, návštěva těchto "Green Star" restaurací rozhodně stojí za to. S tímto oceněním se od teď budou stoly ještě hůře shánět, takže plánujte dopředu! Udržitelnost nikdy nechutnala lépe, mňam!
Chci inspirovat každého, kdo rád snídá vajíčka - míchaná, jako omeletu nebo prostě natvrdo s chlebem. Nedávno jsem narazila na skvělý projekt Vejcezkurniku.cz a hned jsem jednu slepičku adoptovala. Nikol a její přítel zachraňují slepice z velkochovů a dávají jim šanci prožít důstojný život. Princip je jednoduchý: za měsíční příspěvek dostanete 20 vajec a vědomí, že vaše adoptovaná slepice žije ve volném výběhu.
V Česku sice od roku 2027 začne platit zákaz klecového chovu slepic, ale realita bude složitější, protože velkochovy se přesouvají do podestýlkových systémů, kde na malé ploše pořád může být tisíce slepic. Projekty jako Vejcezkurniku.cz ukazují jinou cestu. Takže pokud jako já milujete vajíčka, vyšlete taky světu signál, že vám záleží na tom, jak byla zvířata chovaná. Protože změna může začít třeba hned při vaší zítřejší snídani.
O textilním odpadu se mluví méně než o plastech nebo energiích, přesto má výrazný dopad. V Česku ročně vyhodíme desítky tisíc tun oblečení, přičemž velká část z něj by mohla sloužit dál. Místo toho končí ve směsném odpadu.
Fast fashion k tomu výrazně přispívá. Oblečení je levné, rychle dostupné a často i rychle vyřazené. To znamená nejen víc odpadu, ale také vyšší spotřebu materiálů, vody a energie už na začátku výrobního řetězce. Vedle recyklace dává smysl zaměřit se i na prodlužování životnosti oblečení. Sdílení, opětovné využití nebo půjčování jsou jednoduché a praktické způsoby, jak snížit množství textilního odpadu a omezit tlak na výrobu nových produktů. Právě hledání takových řešení formuje můj přístup k tématu cirkulární módy.
Součástí vánoční (a obecně zimní) pohody je pro mě čas strávený v teple s knížkou. Letošní nový rok jsem zahájila knihou, ze které budu čerpat inspiraci ještě dlouho. Autobiografie Jane Goodall „Důvod k naději“ se skvěle hodí do období novoročního bilancování a zamýšlení nad tím, co z toho, co ve svém životě děláme, může mít skutečný dopad na svět kolem nás. Člověk má občas tendenci propadat skepsi a říkat si, že to, co dělá, je příliš málo na to, aby mohl něco skutečně změnit. Myšlenky Jane Goodall jsou naopak inspirací k tomu, že i malý krok, drobné každodenní rozhodnutí jsou cestou ke změně. Inspirací, že naděje není naivní optimismus, ale naše aktivní volba, která nám pomáhá jednat.
Leden v Praze ukazuje, že udržitelný městský život často znamená pracovat s ročním obdobím, ne proti němu. V zimě, zejména ve starší zástavbě čtvrtí jako Vinohrady nebo Karlín, to může znamenat větrat a topit cíleně, oblékat se podle počasí místo přetápění interiérů a využívat MHD místo zbytečných přesunů. Kompaktní město zároveň nabízí nenáročné zimní rutiny, například krátké procházky na Letné nebo podél klidnější Náplavky, a přirozeně podporuje sezónní stravování i pomalejší tempo. V lednu tak udržitelnost často není o tom dělat víc, ale sladit každodenní rozhodnutí se zimou samotnou.
Na začátku nového roku se často objevují předsevzetí, která mají mít dlouhodobější smysl. Jedním z nich může být zamyšlení nad tím, jaké dopady má způsob stravování na zdraví i životní prostředí. Zpráva WWF Zdravý talíř, zdravá planeta ukazuje, že udržitelnější jídelníček nemusí znamenat radikální změny, ale spíše postupné úpravy, například větší zastoupení rostlinných potravin a vědomější volbu surovin. Zároveň nabízí datově podložený pohled na environmentální dopady stravování v českém kontextu (https://www.wwfcz.org/wp-content/uploads/2024/01/CZ_The-Plate-of-Change_REPORT.pdf). Pokud byste se chtěli tématu věnovat praktičtěji, na stránkách WWF najdete další informace, kvíz i recepty k udržitelnému stravování, které mohou sloužit jako nenásilná inspirace k drobným, ale smysluplným změnám (https://wwfcee.org/sustainable-diet/cz#row7).
