Fashion retail & módní průmysl

Vítejte v našem ESG “deep divu”, sérii článků, ve kterých vyzdvihujeme klíčové dopady a rizika hlavních sektorů podnikání na lidi a životní prostředí.

Pokud byste chtěli vědět víc o specifických ESG dopadech a rizicích ve vašem odvětví a o důležité nadcházející legislativě, která bude ovlivňovat organizace v této oblasti, kontaktujte nás. Vypracujeme vám přehlednou analýzu a projdeme s vámi klíčové oblasti ESG, na které by se vaše firma měla zaměřit.

Již mnoho let se ve světě mluví o trendu fast fashion a rostoucího konzumu, který se projevuje nejen tím, že zákazníci chtějí více a rychleji, ale také souběžným rozvojem masové výroby, která má tuto potřebu uspokojit. Jedním z odvětví, které k této nekonečné smyčce přispívá, je módní průmysl. Organizace spojených národů označuje módní průmysl za druhý nejvíce znečišťující (hned po ropném a plynárenském průmyslu), který má za následek 8 % všech emisí uhlíku a 20 % všech celosvětových odpadních vod. Mezi lety 1996 a 2012 vzrostl počet oblečení zakoupených na osobu v EU o 40 %. A přestože počet oblečení, které vlastníme, roste, přibližně 50 % našich šatníků nebylo použito alespoň jeden rok.

A největší problém? Současný obchodní model v oblasti módy je téměř zcela lineární. Proces intenzivně využívající panenské materiály vytváří produkty, které jsou považovány za zboží s datumem spotřeby. V důsledku tohoto smýšlení je každou sekundu spálen nebo vyhozen na skládku ekvivalent jednoho popelářského vozu plného oblečení. Tento objem výroby oděvů umožňují levná syntetická vlákna - především polyester - která se nachází ve více než polovině všech vyrobených textilií.

Toto jsou v současnosti největší dopady módního průmyslu na životní prostředí a lidi, kteří v něm žijí:

Práce, gender a chudoba

Každý šestý pracovník na světě je zaměstnán v módním průmyslu a přibližně 85 % z nich jsou ženy. Vzhledem k tomu, že práce se soustřeďuje v asijských zemích s nízkými příjmy, kde jsou pracovnice obzvláště sociálně a ekonomicky zranitelné, je porušování práv pracovníků a sexuální zneužívání běžnou záležitostí. Textilní dělníci jsou často nuceni pracovat dlouhé hodiny v otřesných podmínkách. Zpráva Oxfamu z roku 2019 zjistila, že 0 % bangladéšských a 1 % vietnamských oděvních dělníků si vydělává na životní minimum.

Přírodní suroviny

Podle organizace Textile Exchange dosáhla celosvětová produkce konvenčních vláken v roce 2021 historického maxima 113 milionů tun. Konvenční bavlna je považována za obzvláště problematickou, protože potřebuje obrovské množství půdy, vody, hnojiv a pesticidů. A přestože se vyrábí stále více položek, posun k materiálům s nižším dopadem stagnuje. Například recyklovaná textilní odpadní vlákna tvoří méně než 1 % celosvětového trhu.

Voda

Módní průmysl je druhým největším spotřebitelem vody na světě. Textilní odvětví přispívá k celosvětovému nedostatku vody nadměrným využíváním sladké vody a značným podílem na jejím znečišťování.

Na výrobu jednoho bavlněného trička je zapotřebí 2700 l vody, což je množství, které člověk vypije za 2,5 roku. Barvení navíc může vyžadovat až 150 l vody na 1 kg látky. V rozvojových zemích, kde probíhá většina výroby a kde není environmentální legislativa tak přísná jako v EU, se odpadní voda často vypouští nefiltrovaná do vodních toků. Odpadní vody z výroby syntetických tkanin, na kterou je potřeba 70 milionů barelů ropy ročně, uvolňují do vodních zdrojů olovo, arsen, benzen a další znečišťující látky.

Odpady

Každý rok vznikne přibližně 92 milionů tun textilního odpadu. Předpokládá se, že do roku 2030 dosáhne celkové množství módního odpadu v tomto odvětví 148 milionů tun - od odstřižků, které zůstanou po vystřižení vzorů, přes obaly, visačky, ramínka a tašky až po neprodané zbytky výrobků.

Celkově se odhaduje, že plastové obaly tvoří 26 % celkového objemu plastů vytvořených za rok a 72 % z nich se vyhodí. Ročně se vyrobí přibližně 180 miliard polyetylenových sáčků, které slouží k ukládání, přepravě a ochraně oděvů, obuvi a doplňků, ale k recyklaci se shromažďuje méně než 15 % všech polyetylenových sáčků v oběhu.

Mikroplasty

Módní průmysl je jedním z hlavních přispěvatelů k průniku plastových mikrovláken do našich oceánů a těl živých organismů. Přibližně 16-35 % mikroplastů uvolňovaných do oceánů pochází ze syntetických textilií. Ročně se do světového mořského prostředí dostane 200 000 až 500 000 tun mikroplastů z textilu. Z jednoho praní polyesterového oblečení (také nylonu a akrylu) se může uvolnit 700 000 mikroplastových vláken, která uvolňují toxiny do životního prostředí a mohou skončit v lidském potravním řetězci.

Recyklace

V celosvětovém měřítku se zpětně recykluje méně než jedno procento všech materiálů, které se používají na výrobu oděvů. Klíčovým problémem je nedostatek technologií pro třídění sebraných oděvů, oddělení směsných vláken, oddělení vláken od chemických látek včetně barvy při recyklaci a zjištění, které chemické látky byly při výrobě vůbec použity.

Většina recyklovaného obsahu v oděvech dnes nepochází z textilního odpadu, ale z obalového odpadu. Recyklovaný polyester většinou pochází z PET lahví, které se místo recyklace na lahve recyklují na vlákna. Tímto způsobem mnoho oděvních společností downcykluje a přerušuje cyklus materiálu, který by mohl zůstat v cyklu mnohem déle, než by se stal odpadem.

Emise uhlíku

Zvýšená produkce, výroba a přeprava oděvů vypouští do životního prostředí obrovské množství uhlíku. Všeobecně se uvádí, že módní průmysl se podílí na 4-10 % emisích skleníkových plynů. K nárůstu emisí uhlíku navíc přispívá i přechod na relativně levné materiály, jako je polyester.

Jana Pavelková