Stačí otevřít zprávy a máte pocit, že udržitelnost slábne. Politické spory. Kritika ESG. Změny regulací. Vzniká dojem, že téma ztrácí dech. Ve firmách se ale odehrává něco úplně jiného.
Z praxe ve Flagshipu jasně vidíme, že udržitelnost v roce 2026 nemizí. Profesionalizuje se. Přestává být o slibech, vizích a prezentacích a stává se řídicím systémem. O datech, procesech, odpovědnostech a rozhodování.
V Evropě dnes udržitelnost vstupuje do stejné roviny jako finance, řízení rizik nebo compliance. A firmy, které to pochopily, už dnes hrají úplně jinou hru než ty, které „jen reportují“.
Na projektech, které ve Flagshipu realizujeme, se tento rozdíl ukazuje velmi ostře. A v roce 2026 bude ještě viditelnější.
Evropa neustupuje. Přenastavuje tempo.
Ano, evropská regulace se mění. Ano, CSRD a ESRS procházejí zjednodušením a časovým posunem. To ale neznamená změnu směru.
Evropská unie vyslala jasný signál: udržitelnost zůstává součástí ekonomického řízení. Jen už nemá být teoretická. Má fungovat.
Rok 2026 nebude rokem pauzy. Bude rokem konsolidace:
- zpřesnění přístupů k dvojité materialitě,
- stabilizace ESG dat,
- jasného nastavení governance,
- přípravy na auditovatelnost a kontrolu.
Z naší zkušenosti vidíme, že firmy čekající na „finální pravidla“ ztrácejí čas. Ty, které si dnes staví pevné základy, budou z budoucího zjednodušení těžit.
Dvojitá materialita není povinnost. Je to jeden z nejsilnějších manažerských nástrojů.
Analýza dvojité materiality je často vnímána jako byrokratické cvičení. Ve skutečnosti je jedním z nejsilnějších nástrojů strategického řízení, které dnes firmy mají.
V naší praxi se opakovaně potvrzuje, že firmy, které ji zpracují poctivě, získají něco, co většině firem chybí: jasno v tom, co jejich byznys skutečně řídí.
V roce 2026 se vyspělé organizace neptají: „Musíme to reportovat?“ Ptají se: „Jak toto téma ovlivňuje naši strategii, marže, rizika, dodavatelský řetězec a dlouhodobou hodnotu?“
Správně nastavená dvojitá materialita:
- podporuje strategická rozhodnutí,
- pomáhá prioritizovat investice,
- zjednodušuje řízení rizik,
- propojuje udržitelnost s byznysem.
Na projektech ve Flagshipu vidíme velmi jasně: kdo to udělá jen kvůli CSRD, bude to každý rok znovu předělávat. Kdo to zabuduje do řízení firmy, výrazně si ušetří čas, peníze i nervy.
Reportů je dost. Důvěryhodnosti málo.
ESG report má dnes skoro každý. To už nikoho neohromí.
Rozdíl mezi firmami v roce 2026 bude v tom, zda:
- rozumí původu svých dat,
- umí je doložit,
- dokážou proces zopakovat příští rok,
- obstojí při kontrole auditora.
V každodenní práci s klienty vidíme jasný posun: od „máme data“ k „stojíme si za nimi“. A právě tady se udržitelnost definitivně mění z komunikačního tématu na řídicí disciplínu.
Udržitelnost už se neobhajuje morálně. Obhajuje se ekonomicky.
Jazyk vedení firem se změnil. A je to dobře.
Udržitelnost se dnes řeší v kontextu:
- nákladů a jejich stability,
- energetických rizik,
- bezpečnosti dodavatelských řetězců,
- očekávání zákazníků a investorů,
- reputačních a právních dopadů.
V rozhovorech s vedením firem, se kterými ve Flagshipu pracujeme, už udržitelnost není „správná věc“. Je to otázka marží, odolnosti a dlouhodobé hodnoty. V roce 2026 je udržitelnost racionální byznysové rozhodnutí.
Globální regulace se tříští. Chaos si ale firmy vytvářejí samy.
Zatímco Evropa standardizuje, svět jde různými směry. A řada firem na to reaguje tak, že řídí udržitelnost po zemích. To je ale drahé. Neefektivní. A rizikové.
Funkční model v roce 2026 stojí na:
- jednom interním datovém modelu,
- jasné governance,
- jednotných definicích,
- lokálním mapování na konkrétní regulace.
Z projektů ve Flagshipu se opakovaně potvrzuje, že tento přístup dramaticky snižuje náklady, chaos i regulatorní riziko. Zároveň připravuje firmu na další změny, které přijdou.
Dodavatelé: místo, kde se udržitelnost mění v tržní realitu
Udržitelnost se přesouvá do nákupu. Ne jako dotazník. Ale jako kritérium obchodního rozhodování.
Firmy, se kterými pracujeme na zapojení dodavatelů, už dnes vidí, že:
- někteří dodavatelé ztrácí kontrakty,
- jiní padají z preferovaných seznamů,
- riziko se přestává tolerovat.
Pro dodavatele se udržitelnost stává součástí prodeje. Pro odběratele nástrojem řízení rizik a datové připravenosti.
Greenwashing už není marketing. Je to governance.
Riziko greenwashingu dnes nenese marketing. Nesou ho:
- právní oddělení,
- vedení firmy,
- dozorčí orgány.
V naší praxi se jasně ukazuje, že nejvíce ohrožené jsou firmy bez jasných procesů, odpovědností a schvalovacích mechanismů.
V roce 2026 uspějí firmy, které:
- přesně vědí, co mohou komunikovat,
- mají ke každému tvrzení důkaz,
- mají jasné schvalovací procesy.
Nejde o to, říkat méně. Jde o to, říkat jen to, co lze obhájit.
Digitalizace: bez ní to nepůjde. Tečka.
Ruční řízení udržitelnosti neškáluje. A nikdy nebude.
Tabulky, e-maily a ad-hoc výpočty selhávají ve chvíli, kdy:
- reporting je každoroční,
- data jsou auditovaná,
- do systému vstupují dodavatelé,
- management chce přehled, ne chaos.
Na téměř každém projektu ve Flagshipu se digitalizace ukazuje jako zlomový bod. Digitální nástroje se v roce 2026 stávají:
- páteří ESG dat,
- propojením udržitelnosti s financemi, nákupem a řízením rizik,
- základem opakovatelnosti, kontroly a rozhodování.
Otázka už nezní, zda digitalizovat. Otázka zní, jak rychle a jak chytře.
Závěrem
Udržitelnost v roce 2026 není o trendech. Je o řízení firmy.
Z praxe ve Flagshipu vidíme, že firmy, které se na tuto změnu dokážou připravit včas, nezačínají u reportu. Začínají u tří základních otázek:
- Co je pro náš byznys skutečně podstatné?
- Jaká data k tomu potřebujeme?
- A kdo za ně nese odpovědnost?
Firmy, které si na tyto otázky odpoví dnes, získávají v roce 2026 jasnou výhodu. Ne proto, že by reportovaly víc, ale proto, že dokážou udržitelnost řídit – stejně jako finance, rizika nebo nákup. Opírají se o dvojitou materialitu jako o manažerský nástroj, pracují s ověřitelnými daty a mají digitální procesy, které jsou kontrolovatelné.
Konkurenční výhodou roku 2026 nebude ambice. Bude jí schopnost realizace.
